Post číslo 205 hvězdné datum jednanulačtyřidvanulajednačtyři tečka osm Jméno :
Woodtotem_CZObecně platí: Vysvětlení vzorce :''Když se zřekneme snů dojdeme klidu. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší v němž žijeme.
Začneme být krutí klidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoc a psychózy.
To, čemu jsem se chtěli v boji vyhnout - zklamání a porážka se stane jediným odkazem naší zbabělosti.
A jednoho krásného dne ty mrtvé shnilé sny nám otráví vzduch tak, že začneme toužit po smrti, po smrti,
jenž by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu Pátečních večerů.''Není přece nic lepšího než začít mrazivý ale přesto prosluněný Pátvrteční den, ošahávání recta lidí na letišti a psaním o WoTsebevraždě, no ne? Dobrá -
končím se sarkasmem (vlastně ne, spíš se teprve rozjíždím).
Tak k tématu.Ještě vás ale hodlám upozornit, že napsat něco, co bude alespoň vzdáleně připomínat něco,
co dává smysl,
bude pro mou maličkost dost obtížné.
Právě totiž čtete jednoho z těch mnoha
egoistických šmejdů, co mají ještě tu drzost se za svou sobeckost nestydět a zároveň člověka,
tak spokojeného se svým životem, až je to jeho okolí protivné
(jistě - můj život není dokonalý, ale je jediný,
který mám a mám ho rád).
A to jsou vlastnosti, které dokážou potencionální pokusy o WoTsebevraždu slušně bojkotovat.
Tahle podivná existence (která ani sama nechápe, proč o sobě teď píše ve 3. osobě)
nikdy nepřemýšlela o sebevraždě. Opravdu ne - na to se mám moc ráda.
Takže i když vidím něco napsaného TaKhLe KrÁsŇoUčCe, nepropadám zoufalství z trýzně,
jakou mi tato dnešní societa způsobuje a se svým egocentrickým pohledem na svět pomýšlím spíš na
vraždu než sebevraždu.
Plus: Jsem si vědom, že pár lidem by můj skon přišel
"vhod" a díky své další úžasné vlastnosti (škodolibost) jim takovou radost neudělám.
Ale když to musí být. Je jedna věc, která se mi na WoTsebevraždě tak trochu (divným, děsivým, morbidním způsobem) líbí.
Dopis na rozloučenou.
Sice ho prý zanechá jen 12 - 20% sebevrahů, ale je to taková poetická věc. Jak ale psát takové psaní? Co by tam mělo být?
Po krátké poradě s tetou Wiki mám jasno:
(pokud jste útlocitné povahy, dál nečtete - hodlám užít černý humor a cynismus)1.
Obsahuje zpravidla výčitky lidem, které sebevrah viní ze způsobení příčiny své sebevraždy,
ve snaze způsobit jim výčitky svědomí…- Jo tak tohle by mi šlo."
Vy hanební parchanti,
Vy hromádky trusu z myšího albína,
Vy intergalaktický hnisavý vředi,
Vy androidi s hlavou jak hypermoderní kondom,
Vy chrchlové plovoucí v toaletní míse života,
Vy lidské ekvivalenty průsvitnejch trenýrek,
Vy smečko neandrtálců potetovaných pravopisnými chybami,
Vy přiblblé blbečkózní blbštajni,
VY -
VY.''
2. …nebo naopak uklidnění pozůstalých a prohlášení, že oni nenesou na jeho sebevraždě vinu"…vy za to nemůžete." ''I když někteří ano ''
3. Loučení se se světem a přáteliA já tu tak sedím, a dívám se, jak se kola stále otáčejí, a opravdu
miluju ten pohled, a už se nevezu na tom kolotoči,
prostě jsem ho nechal, ať se točí sám.
4. Zdůvodnění důvodu- Tohle je docela těžké pro člověka, který se zabít nehodlá.''Co jsem chtěl, to jsem si dokázal. Nedávám si žádné další, vyšší mety - například nemám vůbec energii, chuť ani čas zabývat se prorážením ve světě.
Nejsem megaloman. Je mi šestatřicet a už konečně začínám chápat, že život není soutěž. Jde o to, v rámci možností si ho užít, ne si zvyšovat cíle ...
A je velmi osvobozující z téhle hry na úspěch vystoupit a říct:
Už nehraju. "
5. Metody své sebevraždy- Vlastně nad tímhle jsem přemýšlel."A ten Rum budu pít, dokud se nenafouknu a neprasknu.
(A kdyby to nevyšlo, předávkuju se prášky jako každý, co nemá dost "odvahy" si ublížit)"
A nebo přestanu platit premko. 6. Různě detailní instrukce ohledně pohřbu- Taky mám docela jasno."Jako smuteční pochod chci
"IZ" Kamakawiwo?ole OFFICIAL Somewhere over the Rainbow - Israel rakev by mohlo nést čtyři až šet modelek bez spodního prádla.
Jestli tam bude někdo z vás brečet, přísahám, budu vám lagovat hru."
OFFICIAL Somewhere over the Rainbow - Israel "IZ" Kamakawiwo?ole7. Občas je kombinován se závětí"Svoji sbírky náušnic a nelegálně zkopírovaných DVDček odkazuju tomu kdo si o ní napíše ve hře první Mailem.
Své oblíbené triko s Kačerem tomu kdo mne první pošle 100 goldů (promiň,
DoroDe, vím, že jsi ho chtěl,
taky ale vím, že bys mi ho hned vytahal - takže dostaneš sbírku instantních kondomů+všechny goldy co budou jako druhé a násleující na toto COD).
Každému po 50 až 500 (v závislosti na mém emocionální požitku z toho) goldech kdo bude pět na mne chválu a blahořečit mneMou inseminační příručku jsem chtěl dát jedinci ale po zvážení morální ztráty se o ní podělím se
všemi kdo projeví zájem o inseminaci"
(POUZE ŽENY, NEBO MANŽELKY ČI PŘÍTULKY HRÁČŮ)************************************************************************************To by asi bylo tak vše. Je vidno, že kdybych chtěl případně spáchat impulzivní (plánovaná, by teda rozhodně nepřicházela v úvahu) sebevraždu,
už mi v podstatě nic nebrání.
V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. - Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru.
Proto touží po ženě,
protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou.
Ps. A pro ty co to nepochopily a nenašly kód v tomto textu tak zde vysvětlivky :Musím si dát nucenou pauzu od Wot protože WOT je pro mě teď nutností a ne hrou
Někdo mě bude odsuzovat za to co sem napíši ale je to tak:
Dávám měsíčně tak 2600 Kč do hry která mě nebaví a hraji to jen z nutnosti a nemám z toho žádný požitek.
O ty prachy ani nejde. Nemám čas vydělávat kredity ve hře. Jsem primárně artynář a pálím only gold. Takže mínus 500k i 1M za večer není problém
Prostě jsem teď moc přesycen a potřebuji delší pauzu. Pss. Rád bych zůstal v klanu a doufal že se brzo vrátím. V BIA jsem našel to co jsem hledal. Soudržnost a sílu. Budu vás chodit obtěžovat stále na TS Psss. Na forku jsem čuchal něco o tom že by bylo z BIA-0 něco jako oldguns.
Takže bych se tam rád nechal uklidit a zůstal ve spojení pro případ znovu zažehnutí Fénixe.Tímto žádám o přeložení z Divize BIA-Black do divize BIA-0 (je li to možné)Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou.
Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.